Էռլ Հայնս

Վիքիպեդիայից՝ ազատ հանրագիտարանից
Էռլ Հայնս
Ծնվել էդեկտեմբերի 28, 1903(1903-12-28)[1][2][3][…]
Դուքեն, Ալեգինի շրջան, Փենսիլվանիա, ԱՄՆ[4]
Երկիր ԱՄՆ
Մահացել էապրիլի 22, 1983(1983-04-22)[1][2][3] (79 տարեկան)
Օքլենդ, Կալիֆոռնիա, ԱՄՆ[5]
ԳերեզմանԷվերգրին գերեզմանատուն
Ժանրերջազ[6]
Մասնագիտությունդաշնակահար, բենդ-լիդեր, ջազ երաժիշտ և կոմպոզիտոր
Գործիքներդաշնամուր[6]
ԼեյբլApollo Records, Columbia Records և Դեկա Ռեկորդս
ԱնդամակցությունEarl Hines and His Orchestra?
 Earl Hines Վիքիպահեստում

Էռլ Քենեթ Հայնս (անգլ.՝ Earl Kenneth Hines), հայտնի է նաև Earl "Fatha" Hines անունով, դեկտեմբերի 28, 1903(1903-12-28)[1][2][3][…], Դուքեն, Ալեգինի շրջան, Փենսիլվանիա, ԱՄՆ[4] - ապրիլի 22, 1983(1983-04-22)[1][2][3], Օքլենդ, Կալիֆոռնիա, ԱՄՆ[5]), ամերիկացի ջազային դաշնակահար և նվագախմբի ղեկավար։ Եղել է առավել ազդեցիկ դեմքերից մեկը ջազում դաշնամուրային նվագակցությունը կիրառելու, զարգացնելու ասպարեզում, մի շարք ուսումնասիրողների կարծիքով՝ համարվում է «քչերից մեկը, ում նվագը կերպավորել է ջազի պատմությունը»[7]։

Հայնսի բիգ բենդի փողհար Դիզի Գիլեսփին գրել է. «Դաշնամուրը ժամանակակից հարմոնիայի հիմքն է։ Չիկագոցի Էռլ Հայնսը փոխեց դաշնամուրային նվագի ոճը՝ խոր ազդեցություն գործելով Բըդ Փաուելի, Հերբի Հանքոքի, իրենից հետո եկած շատ ու շատ դաշնակահարների կատարումների վրա։ Եթե Էռլ Հայնսը հետագա սերունդների համար արահետ չբացեր, դժվար է ասել, թե ինչպես կնվագեին նրանք։ Իհարկե, նրանք անհատական առանձնահատկություններ էլ ունեն, բայց ոճային գլխավոր գիծը գալիս է Էռլ Հայնսից»[8]։

Դաշնակահար Լենի Տրիստանոն նշել է. «Էռլ Հայնսը մեզանից միակն է, ով կարող է իսկական ջազ և իսկական սվինգ ստեղծել՝ նվագելով մեն-մենակ»։ Իր հերթին Հորաս Սիլվըրը շեշտել է. «Նա ուներ բացառիկ ինքնատիպ ոճ։ Ուրիշ ոչ մի դաշնակահար չի կարող նրա պես նվագել»[9]։ Էրոլ Գառների կարծիքով՝ «երբ խոսում ենք մեծերի մասին, առաջին հերթին նկատի ունենք Արթ Թեյթումին ու Էռլ Հայնսին»[10]։

Անվանի դաշնակահար, երգեհոնահար, ջազային նվագախմբի ղեկավար, կոմպոզիտոր Քաունթ Բեյսին էլ Հայնս Էռլին համարել է «աշխարհի մեծագույն դաշնակահարը»[11]։

Կենսագրություն[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Հայնսը փողհարել և դաշնամուր նվագել է սովորել իր երաժիշտ ծնողներից, սկզբնական շրջանում նվագել է հայրենի քաղաքի բապտիստական եկեղեցում, ապա (1918–1921 թվականներին)՝ Փիթսբուրգում գործող «Serenaders» նվագախմբում, որի ղեկավարը Լուի Դեպն էր։ 1923 թվականին Էռլը մեկնել է Չիկագո, որտեղ անդամակցել է նախ՝ Սեմի Ստյուարտի, այնուհետև՝ Էրսկին Թեյտսի, Քերոլ Դիքերսոնի, Լուի Արմսթրոնգի Stompers (1926), Hot Five, Hot Seven երաժշտախմբերին, 1948–1951 թվականներին էլ՝ «All-Stars»-ին։ 1928-1948 թվականներին ղեկավարել է իր ստեղծած Earl Hines and his Orchestra նվագախումբը, որը 1930-ական թվականներին որոշ ժամանակ գործել է նշանավոր Ալ Կապոնեի սեփականությունը համարվող Grand Terrace Ballroom-ում։ Նրա նվագախմբում վարպետացել ու համբավ են ձեռք բերել այնպիսի երաժիշտներ, ինչպես՝ Չարլի Փարքերը, Ջորջ Ռասելը, Բիլլի Էքսթայնը, Դիզի Գիլեսփին, Սառա Վոանը... Կալիֆոռնիա տեղափոխվելուց հետո՝ 1951 թվականին Հայնսն ստեղծել է իր սեփական Dixieland նվագախումբը։

1964 թվականին նա Նյու Յորքում հանդես է եկել տպավորիչ համերգաշարով։ Հաջորդ տարում՝ 64 տարեկան հասակում արժանացել է Down Beat ամսագրի մրցանակին։

Սկավառակագրություն[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

  • Earl Hines (Columbia, 1951)
  • Fats Waller Songs (Brunswick, 1952)
  • Louis Armstrong and His Hot Five with Earl Hines (Odeon, 1954)
  • Fatha Plays Fats (Fantasy, 1956)
  • Solo (America, 1956)
  • Oh, "Father"! (Epic, 1956)
  • The Incomparable Earl "Fatha" Hines (Tops, 1957)
  • The Earl Hines Trio (Epic, 1958)
  • Earl Hines (Philips, 1958)
  • Earl's Pearls (MGM, 1960)
  • A Monday Date (Riverside, 1961)
  • Earl "Fatha" Hines (Capitol, 1963)
  • Spontaneous Explorations (Contact, 1964)
  • Up to Date with Earl Hines (RCA Victor, 1965)
  • Paris Session (Columbia, 1965)
  • The Real Earl Hines Recorded Live! in Concert (Focus, 1965)
  • Once Upon a Time (Impulse!, 1966)
  • Stride Right with Johnny Hodges (Verve, 1966)
  • Here Comes Earl "Fatha" Hines (Contact, 1966)
  • Dinah (RCA Victor, 1966)
  • The Great Earl Hines (Polydor, 1966)
  • Blues in Thirds (Fontana, 1966)
  • Jazz Meanz Hines! (Fontana, 1967)
  • Swing's Our Thing with Johnny Hodges (Verve, 1968)
  • Blues & Things with Jimmy Rushing (Master Jazz, 1968)
  • The Incomparable Earl "Fatha" Hines (Fantasy, 1968)
  • Earl Hines at Home (Delmark, 1969)
  • Earl Fatha Hines (Everest, 1970)
  • The Quintessential Recording Session (Halycon, 1970)
  • Fatha & His Flock on Tour (MPS, 1970)
  • Live at the Overseas Press Club with Maxine Sullivan (Chiaroscuro, 1970)
  • All Star Jazz Session (Springboard, 1970)
  • Tea for Two (Black Lion, 1971)
  • Earl Hines Plays Duke Ellington (Master Jazz, 1971)
  • Hines Does Hoagy (Audiophile, 1971)
  • My Tribute to Louis (Audiophile, 1971)
  • Comes in Handy (Audiophile, 1971)
  • Hines Plays Hines (Swaggie, 1972)
  • Earl Hines (GNP Crescendo, 1972)
  • The Mighty Fatha (Flying Dutchman, 1973)
  • Tour de Force (Black Lion, 1972)
  • Quintessential Continued (Chiaroscuro, 1973)
  • Earl Hines at Sundown (Black and Blue, 1974)
  • It Don't Mean a Thing If It Ain't Got That Swing! with Paul Gonsalves (Black Lion, 1974)
  • Earl Hines Plays Cole Porter (Swaggie, 1974)
  • Hines '74 (Black & Blue, 1974)
  • Quintessential '74 (Chiaroscuro, 1974)
  • Another Monday Date (Prestige, 1974)
  • Earl Hines in New Orleans Vol. 1 (Up, 1975)
  • Tour de Force Encore (Black Lion, 1975)
  • Plays Gershwin (1977)
  • Earl Hines in New Orleans Vol. 2 (1975)
  • Duet! (MPS, 1975)
  • West Side Story (Black Lion, 1975)[12]
  • At the Village Vanguard with Roy Eldridge (Xanadu, 1975)
  • Fireworks (RCA, 1975)
  • Earl Hines at Club Hangover Vol. 5 (Storyville, 1976)
  • Hot Sonatas with Joe Venuti (Chiaroscuro, 1976)
  • Live at Buffalo (Improv, 1976)
  • Earl Hines at Saralee's (Fairmont, 1976)
  • Earl Hines in New Orleans (Chiaroscuro, 1977)
  • Lionel Hampton Presents Earl Hines (Who's Who in Jazz, 1977)
  • The Giants with Stephane Grappelli (Black Lion, 1977)
  • An Evening with Earl Hines (Chiaroscuro, 1977)[13]
  • Live at the New School (Chiaroscuro, 1977)[14]
  • Solo Walk in Tokyo (Biography, 1977)
  • Swingin' Away (Black Lion, 1977)
  • Jazz Is His Old Lady...and My Old Man with Marva Josie (Catalyst, 1977)[15]
  • Earl Meets Harry (Black and Blue, 1978)
  • One for My Baby (Black Lion, 1978)
  • The Dirty Old Men (Black and Blue, 1978)
  • Earl Fatha Hines and His All Stars (GNP Crescendo, 1978)
  • We Love You Fats with Teresa Brewer (Doctor Jazz, 1978)
  • Partners in Jazz with Jaki Byard (MPS, 1978)
  • Linger Awhile (Bluebird, 1979)
  • The Indispensable Earl Hines Vol. 1 and 2 (RCA, 1979)
  • The Indispensable Earl Hines Vol. 3 and 4 (RCA, 1981)
  • Deep Forest (Black Lion, 1982)
  • The Legendary Little Theater Concert of 1964 Vols. 1 & 2 (Muse, 1983)
  • Texas Ruby Red (Black Lion, 1983)
  • Fatha (Quicksilver, 1983)
  • Live and in Living Jazz (Quicksilver, 1983)
  • Earl Hines and His Esquire All Stars Featuring Dicky Wells (Storyville, 1985)
  • Varieties! (Xanadu, 1985)
  • Earl's Backroom and Cozy's Caravan (Felsted, 1986)
  • Live at the Village Vanguard (Columbia, 1988)
  • Earl Hines Plays Duke Ellington (1988)
  • Reunion in Brussels (Red Baron, 1992)
  • Earl Hines and the Duke's Men (Delmark, 1994)
  • Live Aalborg Denmark 1965 (Storyville, 1994)
  • Grand Reunion (Verve, 1995)
  • Earl Hines Plays Duke Ellington Volume Two (1997)

Ծանոթագրություններ[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Bibliothèque nationale de France data.bnf.fr (ֆր.): տվյալների բաց շտեմարան — 2011.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Encyclopædia Britannica
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 Discogs — 2000.
  4. 4,0 4,1 4,2 Carnegie Hall linked open data — 2017.
  5. 5,0 5,1 5,2 Deutsche Nationalbibliothek Record #133599345 // Gemeinsame Normdatei (գերմ.) — 2012—2016.
  6. 6,0 6,1 Montreux Jazz Festival Database
  7. «Jazz: A Film by Ken Burns». PBS.org quoting The New Grove Dictionary of Jazz. Oxford University Press. Վերցված է 2008 թ․ մարտի 24-ին.
  8. Gillespie & Fraser 2009, էջ. 486.
  9. Pittsburgh Music History. See External Links below.
  10. Obituary. Daily Telegraph, April 23, 1983. See also Pittsburgh Music History (External Links, below).
  11. Stanley Dance: liner notes to "Earl Hines at Home": Delmark DD 212. As well as The World of Earl Hines and The World of Duke Ellington, Dance also wrote The World of Count Basie (Da Capo Press, 1985), 0-306-80245-7. See also Pittsburgh Music History (External Links, below).
  12. «West Side Story - Earl Hines | Songs, Reviews, Credits | AllMusic» – via www.allmusic.com.
  13. «An Evening with Earl Hines - Earl Hines | Songs, Reviews, Credits | AllMusic» – via www.allmusic.com.
  14. «Live at the New School - Earl Hines | Songs, Reviews, Credits | AllMusic» – via www.allmusic.com.
  15. «Jazz Is His Old Lady and My Old Man - Earl Hines | Songs, Reviews, Credits | AllMusic» – via www.allmusic.com.

Գրականություն[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Արտաքին հղումներ[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

One-hour TV documentary, produced and directed by Charlie Nairn. Filmed at Blues Alley jazz club in Washington, D.C. for UK ATV Television in 1975.
[Original 16mm film, plus out-takes of additional tunes, archived in [British Film Institute Library at BFI.org. Also at ITVStudios.com. DVD copies available from the University of California-Berkeley's Jean Gray Hargrove Music Library (which holds The Earl Hines Collection/Archive). Also at University of Chicago's Hogan Jazz Archive, Tulane University and at the Louis Armstrong House Museum Libraries. See also jazzonfilm.com/documentaries

Վիքիպահեստն ունի նյութեր, որոնք վերաբերում են «Էռլ Հայնս» հոդվածին։