Մասնակից:NarekM97/Ավազարկղ

Վիքիպեդիայից՝ ազատ հանրագիտարանից

Թիամինային անբավարություն, ախտաբանական վիճակ է՝ պայամանավորված վիտամին B1-ի ցածր մակարդակով[1]։ Սուր և քրոնիկ վիճակը հատնի է որպես Բերիբերի[1][2]։ Հասուն մարդկանց մոտ դիտվում է երկու հիմնական տաբերակով՝ թաց և չոր բերիբերի[1]։ Թաց բերիբերին թիրախավորում է սիրտանոթային համակարգը՝ հանգեցնելով սրտի ռիթմի արագացման, հևոցների և ոտքերի այտուցի[1]։ Չոր բերիբերի թիրախավորում է նյարդային համակարգը՝ հանգեցնելով վերջույթների զգացողության խանգարման, ոտքերի շարժման դժվարության, ցավի և դելիրիումի[1]։ Կարող է դիտվել նաև ախորժակի կորստով և փորկապությամբ ընթացող տարբերակ[3]։ Սուր բերիբերին, որը հիմնականում հանդիպում է երեխաների շրջանում, դրսևորվում է ախորժակի կորստով, փսխմամբ, կաթնաթթվային ացիդոզով, սրտի ռիթմի փոփոխությամբ և մեծացմամբ[4]։

Ռիսկի գործոններ են հանդիսանում սպիտակ բրնձային դիետան, ալկոհոլամոլությունը, դիալիզը, քրոնիկ փորլուծությունը և մեծ դոզաներով միզամուղների օգտագործումը[1][5]։ Հազվադեպ, այն կարող է պայմանավորված լինել գենետիկ խանգարման պատճառով սննդից թիամինի յուրացման խնդրով[1]։ Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիան և Կորսակովի համախտանիշը չոր բերիբերիի տեսակներ են[5]։ Ախտորոշումը հիմնված է ախտանիշների, մեզի մեջ թիամինի ցածր մակարդակի, արյան մեջ կաթնաթթվի բարձր մակարդակի և թիամինով բուժման դրական պատասխանի հիման վրա[6]։

Բուժումը թիամինի բերանացի կամ ներերակային ընդունումն է[1]։ Բուժման դեպքում ախտանշանները մի քանի շաբաթում անհետանում են[6]։ Պոպուլյացիոն մակարդակում հիվանդության կանխարգելում կարելի է կատարել սննդում թիամինի հավելմամբ[1]։

Թիամինային անբավարարությունը շարունակում է դիտվել Սահարայի հարավային շրջաններում[7]։ Բռնկումներ կարող են դիտվել փախստականների ճամբարներում[5]։ Թիամինային անբավարարությունը Ասիայում նկարագրվել հազարամյակներ շարունակ և 1800-ականներից սկսած ավելի է տարածվել՝ բրնձի արդյունաբերության ծավալների մեծացմամբ[8]։

Ախտանշաններ[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Բերիբերիի ախտանշաններն են քաշի կորուստ, էմոցիոնալ խանգարումներ, զգայական ընկալման խանգարումներ, վերջույթներում թուլություն և ցավ, առիթմիաների շրջաններ։ Այտուցները բնորոշ են։ Հնարավոր է նաև կաթնաթթվի և պիրուվատի մակարդակի աճ արյան մեջ։ Բարդ դեպքերում հիվանդության պատճառով կարելի է դիտվել սրտային անբավարարություն և մահ։

Ախտանշանները կարող են զուգակցվել Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիայի հետ, որը նյարդաբանական հիվանդություն է՝ պայմանավորված թիամինի անբավարարությամբ։

Կա բերիբերիի չորս դրսևորման չորս ձև, որոնցից երեքը հայտնի են դեռ վաղուց, իսկ վերջինն առանձնացվել է 2004թ․

  • չոր բերիբերի, որը հիմնականում ախտահարում է ծայրամասային նյարդային համակարգը,
  • թաց բերիբերի, որը հիմնականում ախտահարում է սիրտանոթային և այլ համակարգեր,
  • նորածնային բերիբերի, որը դրսևորվում է թերսնված մայրերի երեխաների մոտ,
  • ստամոքսաղիքային բերիբերի, որն ախտահարում է մարսողական և այլ համակարգեր։

Չոր բերիբերի[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Չոր բերիբերիի ժամանակ վնասվում են ծայրամասային նյարդերը, որը հանգեցնում է լուծանքի։ Այն հայտնի է նաև որպես էնդեմիկ նևրիտ։ Դրսևորվում է հետևյալ ախտանշաններով․

  • դժվարություն քայլելիս,
  • վերջույթներում զգացողության ծակծկոցներ կամ կորուստ,
  • ջլային ռեֆլեքսների կորուստ[9],
  • սրունքի մկանների ֆունկցիայի կորուստ կամ լուծանք,
  • դելիրիում/խոսքի կազմավորման դժվարություններ,
  • ցավ,
  • աչքի ակամա շարժումներ (նիստագմ),
  • փսխում։

Կարող է դիտվել պրոպրիոցեպտիվ զգայական թելերի սելեկտիվ վնասում առանց շարժիչ թելերի վնասման, որի ժամանակ կդիտվի արտահայտված շարժական ատաքսիա։ Դա կոորդինացիայի և հավասարակշռության կորուստ է՝ պայմանավորված ծայրամասային պրոպրիոցեպտիվ զգայության և տարածության մեջ դիրքի ընկալման կորստի հետ[10]։

Գլխուղեղի ախտահարում[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիան, Կորսակովի համախտանիշը (հայտնի է նաև որպես ալկոհոլային ամնեստիկ խանգարում) և Վերնիկե-Կորսակովի համախտանիշը դիտվում են չոր բերիբերիի ժամանակ[5]։ Wernicke's encephalopathy (WE), Korsakoff syndrome (also called alcohol amnestic disorder), and Wernicke–Korsakoff syndrome are forms of dry beriberi.

Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիան թիամինային անբավարարության ամենահաճախ հանդիպող ձևն է արևմտյան հասարակությունում[11][12], սակայն այն կարող է հանդիպել այլ պատճառներով սնուցման խանգարումներ ունեցող մարդկանց մոտ․ ստամոքսաղիքային հիվանդությունների պատճառով[11], ՄԻԱՎ/ՁԻԱՀ վարակակիրների մոտ, գլյուկոզով անխոհեմ պարէնտերալ սնուցումը կամ գերսնուցումն առանց B վիտամինների բավարար քանակների օգտագործման[13]։ Այն նյարդահոգեբուժական խանգարում է, որը բնութագրվում է աչքի շարժումների լուծանքով, ախտահարված քայլվածքով և կեցվածքով, զգալիորեն խանգարված մտավոր ֆունկցիաներով[14]։

Ընդունված է, որ Կորսակովի համախտանիշը հիմնականում հանդիպում է Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիա ախտորոշմամբ հիվանդների գլխուղեղային ֆւնկցիաների աստիճանաբար վատացման ժամանակ[15]։ Այն խոսակցական-ամնեստիկ համախտանիշ է, որը բնորոշվում է ռետրոգրա և անտերոգրադ ամնեզիայով, գաղափարական ֆունկցիաների խանգարմամբ, նախաձեռնության և ինքնաբխության նվազմամբ[16]։

Հարբեցողները կարող են ունենալ թիամինային անբավարարություն հետևյալ պատճառներով․

  • ոչ ադեկվատ սնման պատճառով․ հարբեցողներն ընդունում են պահանջվածից ավելի քիչ թիամին,
  • ստամոքսաղիքային համակարգից թիամինի ներծծման պակասով․ դեպի էնտերոցիտներ թիամինի ակտիվ տրանսպորտը խանգարված է սուր ալկոհոլային ազդեցությամբ,
  • թիամինի լյարդային պաշարները նվազում են լյարդային ստեատոզի կամ ֆիբրոզի պատճառով[17],
  • թիամինի օգտագործման խանգարում․ բջջում թիամինը թիամին օգտագործող ֆերմենտներին կապելու համար օգտագործվող մագնեզիումի պակասի պատճառով, որը քրոնիկ հարբեցողության հետևանք է։ Քանի որ բջջում թիամինի օգտագործման հետ կապված խնդիրներ կան, ավել քանակի թիամինի մուտքը բջիջ, ավելի կսրի պակասը,
  • էթանոլն իրենով ընկճում է թիամինի տրանսպորտը ստամոքսաղիքային համակարգում և խոչընդում է նաև դրա ֆոսֆորիլացումը՝ կանխելով դրա կոֆակտոր ձևի փոխակերպումը (թիամինպիրոֆոսֆատ)[18]։

Ալկոհոլի օգտագործման բացառումից և բուժումից հետո թիամինի պակասի հետ կապաված որոշ խանգարումներ, մասնավորապես գլխուղեղի աշխատանքի խանգարման դրսևորումներն, անհետանում են՝ չնայած ծանր դեպքերում Վերնիկե-Կորսակովի համախտանիշը երբեմն անդառնալի վնաս է հասցնում գլխուղեղին (Տես Հարբեցատենդ

Թաց բերիբերի[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Թաց բերիբերիի ժամանակ ախտահարվում են սիրտը և արյան շրջանառության համակարգը։ Այն երբեմն մահացու ելք է ունենում, քանի որ դիտվում է սրտային անբավարարության և մազանոթային պատերի վնասման համակցում, որը ծայրամասային հյուսվածքների այտուցվածության պատճառ է դառնում։ Այն դրսևորվում է հետևյալ ախտանշաններով․

  • սրտի ռիթմի արագացում (հաճախասրտություն),
  • վազոդիլատացիա, որը հանգեցնում է ընդհանուր անոթային դիմադրության նվազման, և բարձր արտամղմամբ սրտային անբավարարության[19],
  • լծերակներում երակային ճնշման մեծացում[20], Elevated jugular venous pressure
  • լարման ժամանակ հևոց, Dyspnea (shortness of breath) on exertion
  • գիշերային պարոքսիզմալ հևոց,
  • ծայրամասային (սրունքի շրջանում)[20] կամ տարածուն (հանդիպում են այտուցներ ամբողջ մարմնում)[21][22][23][24] այտուցներ,
  • դիլատացիոն կարդիոմիոպաթիա։

Ստամոքսաղիքային բերիբերի[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Ստամոքսաղիքային բերիբերին պատճառում է որովայնային ցավ և դրսևորվում է հետևյալ ախտանշաններով․

  • որովայնային ցավ,
  • սրտխառնոց,
  • փսխում,
  • կաթնաթթվային ացիդոզ[25][26]։

Նորածնային[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Նորածնային բերիբերին հաճախ դիտվում է 2-6 ամսական այն երեխաների շրջանում, ում մայրիկները թիամինի անբավարար քանակներ են ընդունել։ Այն կարող է հանդիպել թե՛ որպես չոր, թե՛ որպես թաց բերիբերի[7]։

Սուր դեպքերում երեխայի մոտ զարգանում է ցիանոզ, հևոց և նա շուտով մահանում է սրտային անբավարարությունից։ Նորածնային բերիբերիին բնորոշ են հետևյալ ախտանշանները․

  • ձայնի խռպոտություն, երբ երեխան փորձում է տնքալ, սակայն անում է դա ցածրաձայն կամ անձայն[27]՝ նյարդի լուծանքի պատճառով[9],
  • քաշի կարուստ, որը հիվանդության զարգացման հետ մեկտեղ աճում է և կարող է դիտվել մարազմ[27],
  • փսխում,[27]
  • փորլուծություն,[27]
  • գունատություն,[9]
  • այտուց,[9][27]
  • բնավորության փոփոխություն,[9]
  • սիրտանոթային համակարգի փոփոխություններ՝ մասնավորապես հաճախասրտություն[9],
  • տերմինալ շրջանում կարող են դիտվել կոնվուլսիաներ[27]։

Պատճառ[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Բերիբերիի պատճառ հաճախ հանդիսանում է բարձր կալորիականությամբ օժտված սպիտակ բրձնով (տարածված է Ասիայում) կամ մանիոկի արմատներով (տարածված է Սահարայի հարավային շրջաններում) հարուստ դիետան, առանց թիամին պարունակող սննդի օգտագործման[7]։

Այն կարող է պայմանավորված լինել նաև այլ խնդիրներով․ ստամոքսաղիքային համակարգի հիվանդություններ, հարբեցողություն[20], դիալիզ, գենետիկ խնդիրներ։ Բոլոր այս պատճառները հիմնականում ախտահարում են կենտրոնական նյարդային համակարգը և հանգեցնում Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիայի զարգացմանը։

Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիան ամենահաճախ հանդիպող նյարդային և նյարդա-հոգեբուժական հիվանդություններից է[28]։ Դիահերձումների ժամանակ պարզվել է, որ ընդհանուր դեպքերի 2%-ի դեպքում դիտվում է Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիային բնորոշ փոփոխություններ[29]։ Բժշկական տվյալների բազայի հետազոտությունը ցույց է տվել, որ շուրջ 85%-ի մոտ չի ախտորոշվել էնցեֆալոպաթիա, սակայն նրանցից միայն 19%-ն էր անախտանիշ։ Երեխաների շրջանում մոտ 58%-ն է ախտորոշվել։ Հարբեցողների շրջանում դիահերձումները ցույց են տվել, որ նյարդաբանական փոփոխությունները հարբեցողների մոտ 12.5%-ով և ավել ավելին են։ Վերնիկեի հիվանդությունից մահացությունը հասնում է 17%-ի կամ 3.4/1000[30][31]։ Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիայով տառապողների թիվը կարող է ավելին լինել՝ հաշվի առնելով, որ խանգարումներ կարող են առաջանալ մինչ դիահերձման ժամանակ տեսանելի փոփոխությունները։

Գենետիկա[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Թիամինի տրանսպորտի վրա ազդող գենետիկ հիվանդությունները հազվադեպ են, բայց վտանգավոր։ Թիամինի նկատմամբ մեզ զգայություն ունեցող տրանսպորտային սպիտակուցը կոդավորող SLC19A2 գենի[32] աուտոսոմ ռեցեսիվ մուտացիայի պատճառով դիտվում է թիամինին պատասխանող մեգալոբլաստիկ անեմիայի համախտանիշ, որի ժամանակ մեգալոբլաստիկ անեմիայի հետ մեկտեղ դիտվում է շաքարային դիաբետ և նյարդազգայական խլություն[33]։ Այս համախտանիշով տառապող հիվանդների մոտ թիամինային անբավարարության համակարգային նշաններ չեն դիտվում, որը, ենթադրաբար, թիամինի տրանսպորտային համակարգի ոչ եզակիության մասին էր խոսում։ Այս փաստը հիմնաքար հանդիսացավ թիամինի նկատմամբ մեծ զգայություն ունեցող երկրորդ սպիտակուցի հայտնաբերման, որը կոդավորվում էր SLC19A3 գենով[34][35]։ Լեյի հիվանդությունը (ենթասուր նեկրոզացնող էնցեֆալոմիելոպաթիա) ժառանգական հիվանդություն է, որը հանդիպում է երեխաների մոտ կյանքի առաջին տարիների ընթացքում և անխուսափելիորեն հանգեցնում է մահվան։ Լեյի հիվանդության և Վերնիկեի էնցեֆալոպաթիայի պաթոլոգիկ նմանությունները հիպոթեզի սկիզբ տվեցին, ըստ որի խնդիրը թիամինի նյութափոխանակության խանգարումն էր։ Ամենահետևողական բացահայտումներից մեկը պիրուվատ դեհիդրոգենազային կոմպլեքսի ոչ նորմալ ակտիվացումն էր[36]։

SLC19A3-ի գենի մուտացիայով է պայմանավորված բիոտինով և թիամինով բուժվող բազալ կորիզների հիվանդությունը[37], որը բուժվում է թիամինի և մեկ այլ B վիտամինի՝ բիոտինի (վիտամին B7) թերապևտիկ դոզաներով։

Այլ խանգարումներ, որոնցում ենթադրաբար կա թիամինի դերը․ ենթասուր նեկրոզացնող էնցեֆալոմիելոպաթիա, օփսոկլոնուս միոկլոնուս համախտանիշ (պարանեոպլաստիկ համախտանիշ), նիգերիական սեզոնային ատաքսիա (հայտնի է նաև որպես աֆրիկյան սեզոնային ատաքսիա)։ Բացի դրանից, թիամին դիֆոսֆատ կախյալ ֆերմենտներով պայմանավորված խանգարումներ են հայտնաբերվել[38], որոնք կարող են պատասխանել թիամինով բուժմանը[16]։

Պաթոֆիզիալոգիա[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Թիամինի կիսատրոհման պարբերությունը մարդու օրգանիզմում կազմում է 18 օր, և նրա պաշարներն արագ սպառվում են, մանավանդ, երբ մետաբոլիկ պահանջնաերը գերազանցում են ընդունվող քանակից։ Թիամինի ածանցյալ թիամինպիրոֆոսֆատը (ԹՊՖ), ֆերմենտային կոֆակտոր է, որը մասնակցում է Կրեբսի ցիկլին, ինչպես նաև կապում է շաքարների քայքայումը Կրեբսի ցիկլին։ Կրեբսի ցիկլը մետաբոլիզմի հիմնական ուղին է, որով կարգավորվում են ածխաջրերի, լիպիդների և ամինաթթուների փոխանակությունը։ Կրեբսի ցիկլի, թիամինի անբավարարությամբ պայմանավորված ընդհատումը, արգելակում է բազմաթիվ կարևոր մոլեկուլների սինթեզը, որնոցից են նյարդային միջնորդանյութեր գլուտամատը և գամմա-ամինոկարագաթթուն[39]։ Բացի դրանից, ենթադրվում է, որ թիամինը կարող է ուղղակի կապ ունենալ նյարդակարգավորման գործընթացում[40]։

Ախտորոշում[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Կալիումի ֆերոցիանիդով թիոքրոմների ստացումը հիմնային միջավայրում թիամինի օքսիդացմամբ

Թիամինային անբավարարության ախտորոշումը կարելի է կատարել էրիթրոցիտներում տրանսկետոլազ ֆերմենտի ակտիվության ստուգմամբ (էրիթրոցիտների տրանսկետոլազի ակտիվացման հետազոտություն)։ Թիամինը և նրա ֆոսֆորիլազացված ածանցյալները կարելի է անջատել արյունից, հյուսվածքներից, սննդից, կենդանիների կերից և դեղանյութերից՝ դրանք փոխակերպելով ֆլուորեսցենտային թիոքրոմների (թիոքրոմային հետազոտություն) և դրանց բարձր էֆեկտիվությամբ հեղուկային քրոմատոգրաֆիայով տարանջատմամբ[41][42][43]։ Փորձանմուշներում թիամինի մակարդակի հսկման և քանակային հետազոտության ալտերնատիվ մեթոդներն են մազանոթային էլեկտրաֆորեզը և ներմազանոթային ֆերմենտային ռեակցիան[44]։ ԷԴՏԱ-ով մշակված արյան մեջ թիմինի խտությունը 20-100մկգ/լ է։

Բուժում[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Բերիբերին հիմնականում բուժվում է թիամինի մոնոփերապիայով[45]։ Թիամինով ներերակային (հետագայում բերանացի) բուժումը շատ արագ և զգալի ապաքինում է ապահովում՝ հիմնականում 24 ժամվա ընթացքում[46]։

Ծայրամասային նեյրոպաթիայի բուժումը կարող է պահանջել թիամինի ամիսներով բուժում[47]։

Համաճարակաբանություն[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Նույնիսկ այս դարում բերիբերին կրկվող բնույթ է կրում կալանավայրերում։ 1999թ․ Թայվանի կալանավայրում բերիբերի բռնկում դիտվեց[48]։ 2007թ․ Հայիթիի գերբնակեցված բանտերում հիվանդացածության և մահվան բարձր մակարդակի պատճառը բրնձի պատրաստման ավանդական եղանակն էր, ըստ որի այն լվանում էին մինչ պատրաստելը[49]։ Կոտ դ'Իվուարում ծանր պատիժ կրող բանտարկյալների շրջանում 64% ախտահարված էր բերիբերիով։ Մինչ բուժման սկիզբը, բանտարկյալների մոտ դիտվել էր թաց և չոր բերիբերիի նշաններ՝ ծակծկոց (41%), հևոց (42%), ցավ կրծքավանդակում (35%) և ստորին վերջույթների այտուց (51%)։ Ապաքինման տոկոսը բուժումից հետո կազմել էր 97%[50]։

Մեծ սթրեսի տակ գտնվող պոպուլյացիաներում բերիբերիի զարգացման ռիսկն ավելի բարձր է։ Հարկադրաբար տեղահանված պոպուլյացիաներում (օր․՝ պատերազմի փախստականներ) ավելի մեծ է միկրոսննդային անբավարարության, այդ թվում բերիբերիի, զարգացման ռիսկը[51]։ Սովի ժամանակ սնուցման խիստ անբավարարության պատճառով կարող է զարգանալ բերիբերի, որը, սակայն կարող է քողարկված լինել սովի պատճառով զարգացած այլ խնդիրներով[52]։ Հազվադեպ, քաշի արագ կորուստ ապահովող դիետաները կարող են բերիբերիով ուղեկցվող սնուցման անբավարարություն առաջացնել[20]։

Պատմություն[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Թիամինային անբավարարության ամենավաղ գրառումը պատկանում է հին Չինաստանի բժշկությանը։ Գե Հոնգն իր Earliest written descriptions of thiamine deficiency are from ancient China in the context of Chinese medicine. One of the earliest is by Ge Hong in his book Zhou hou bei ji fang (Emergency Formulas to Keep up Your Sleeve) written sometime during the third century. Hong called the illness by the name jiao qi, which can be interpreted as "foot qi". He described the symptoms to include swelling, weakness, and numbness of the feet. He also acknowledged that the illness could be deadly, and claimed that it could be cured by eating certain foods, such as fermented soybeans in wine. Better known examples of early descriptions of "foot qi" are by Chao Yuanfang (who lived during 550–630) in his book Zhu bing yuan hou lun (Sources and Symptoms of All Diseases)[53][54] and by Sun Simiao (581–682) in his book Bei ji qian jin yao fang (Essential Emergency Formulas Worth a Thousand in Gold).[55][54][56][57]

In the late 19th century, beriberi was studied by Takaki Kanehiro, a British-trained Japanese medical doctor of the Imperial Japanese Navy.[58] Beriberi was a serious problem in the Japanese navy; sailors fell ill an average of four times a year in the period 1878 to 1881, and 35% were cases of beriberi.[58] In 1883, Takaki learned of a very high incidence of beriberi among cadets on a training mission from Japan to Hawaii, via New Zealand and South America. The voyage lasted more than nine months and resulted in 169 cases of sickness and 25 deaths on a ship of 376 men. With the support of the Japanese Navy, he conducted an experiment in which another ship was deployed on the same route, except that its crew was fed a diet of meat, fish, barley, rice, and beans. At the end of the voyage, this crew had only 14 cases of beriberi and no deaths. This convinced Takaki and the Japanese Navy that diet was the cause.[58] In 1884, Takaki observed that beriberi was common among low-ranking crew who were often provided free rice, thus ate little else, but not among crews of Western navies, nor among Japanese officers who consumed a more varied diet.

In 1897, Christiaan Eijkman, a Dutch physician and pathologist, demonstrated that beriberi is caused by poor diet, and discovered that feeding unpolished rice (instead of the polished variety) to chickens helped to prevent beriberi. The following year, Sir Frederick Hopkins postulated that some foods contained "accessory factors"—in addition to proteins, carbohydrates, fats, and salt—that were necessary for the functions of the human body.[59][60] In 1901, Gerrit Grijns, a Dutch physician and assistant to Christiaan Eijkman in the Netherlands, correctly interpreted beriberi as a deficiency syndrome,[61] and between 1910 and 1913, Edward Bright Vedder established that an extract of rice bran is a treatment for beriberi.[փա՞ստ] In 1929, Eijkman and Hopkins were awarded the Nobel Prize for Physiology or Medicine for their discoveries.

Etymology[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Although according to the Oxford English Dictionary, the term "beriberi" comes from a Sinhalese phrase meaning "weak, weak" or "I cannot, I cannot", the word being duplicated for emphasis,[62] the origin of the phrase is questionable. It has also been suggested to come from Hindi, Arabic, and a few other languages, with many meanings like "weakness", "sailor", and even "sheep". Such suggested origins were listed by Heinrich Botho Scheube, among others. Edward Vedder wrote in his book Beriberi (1913) that "it is impossible to definitely trace the origin of the word beriberi". Word berbere was used in writing at least as early as 1568 by Diogo do Couto, when he described the deficiency in India.[63]

Kakke, which is a Japanese synonym for thiamine deficiency, comes from the way "jiao qi" is pronounced in Japanese.[64] "Jiao qiԿաղապար:-" is an old word used in Chinese medicine to describe beriberi.[53] "KakkeԿաղապար:-" is supposed to have entered into the Japanese language sometime between the sixth and eighth centuries.[64]

Other animals[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Poultry[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

As most feedstuffs used in poultry diets contain enough quantities of vitamins to meet the requirements in this species, deficiencies in this vitamin do not occur with commercial diets. This was, at least, the opinion in the 1960s.[65]

Mature chickens show signs three weeks after being fed a deficient diet. In young chicks, it can appear before two weeks of age. Onset is sudden in young chicks, with anorexia and an unsteady gait. Later on, locomotor signs begin, with an apparent paralysis of the flexor of the toes. The characteristic position is called "stargazing", with the affected animal sitting on its hocks with its head thrown back in a posture called opisthotonos. Response to administration of the vitamin is rather quick, occurring a few hours later.[66][67]

Ruminants[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Polioencephalomalacia (PEM) is the most common thiamine deficiency disorder in young ruminant and nonruminant animals. Symptoms of PEM include a profuse, but transient, diarrhea, listlessness, circling movements, stargazing or opisthotonus (head drawn back over neck), and muscle tremors.[68] The most common cause is high-carbohydrate feeds, leading to the overgrowth of thiaminase-producing bacteria, but dietary ingestion of thiaminase (e.g., in bracken fern), or inhibition of thiamine absorption by high sulfur intake are also possible.[69] Another cause of PEM is Clostridium sporogenes or Bacillus aneurinolyticus infection. These bacteria produce thiaminases that can cause an acute thiamine deficiency in the affected animal.[70]

Snakes[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Snakes that consume a diet largely composed of goldfish and feeder minnows are susceptible to developing thiamine deficiency. This is often a problem observed in captivity when keeping garter and ribbon snakes that are fed a goldfish-exclusive diet, as these fish contain thiaminase, an enzyme that breaks down thiamine.[71]

Wild birds and fish[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Thiamine deficiency has been identified as the cause of a paralytic disease affecting wild birds in the Baltic Sea area dating back to 1982.[72] In this condition, there is difficulty in keeping the wings folded along the side of the body when resting, loss of the ability to fly and voice, with eventual paralysis of the wings and legs and death. It affects primarily 0.5–1 kg-sized birds such as the European herring gull (Larus argentatus), common starling (Sturnus vulgaris), and common eider (Somateria mollissima). Researchers noted, "Because the investigated species occupy a wide range of ecological niches and positions in the food web, we are open to the possibility that other animal classes may develop thiamine deficiency, as well."[72]p. 12006

In the counties of Blekinge and Skåne, mass deaths of several bird species, especially the European herring gull, have been observed since the early 2000s. More recently, species of other classes seems to be affected. High mortality of salmon (Salmo salar) in the river Mörrumsån is reported, and mammals such as the Eurasian elk (Alces alces) have died in unusually high numbers. Lack of thiamine is the common denominator where analysis is done. In April 2012, the County Administrative Board of Blekinge found the situation so alarming that they asked the Swedish government to set up a closer investigation.[73]

References[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 «Beriberi». Genetic and Rare Diseases Information Center (GARD) – an NCATS Program (անգլերեն). 2015. Արխիվացված օրիգինալից 11 November 2017-ին. Վերցված է 11 November 2017-ին.
  2. Hermann, Wolfgang; Obeid, Rima (2011). Vitamins in the prevention of human diseases. Berlin: Walter de Gruyter. էջ 58. ISBN 9783110214482.
  3. Ferri, Fred F. (2017). Ferri's Clinical Advisor 2018 E-Book: 5 Books in 1 (անգլերեն). Elsevier Health Sciences. էջ 1368. ISBN 9780323529570. Արխիվացված օրիգինալից 2017-11-11-ին.
  4. Gropper, Sareen S.; Smith, Jack L. (2013). Advanced Nutrition and Human Metabolism (6 ed.). Wadsworth, Cengage Learning. էջ 324. ISBN 978-1133104056.
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 «Nutrition and Growth Guidelines». Domestic Guidelines - Immigrant and Refugee Health (ամերիկյան անգլերեն). CDC. March 2012. Արխիվացված օրիգինալից 11 November 2017-ին. Վերցված է 11 November 2017-ին.
  6. 6,0 6,1 Swaiman, Kenneth F.; Ashwal, Stephen; Ferriero, Donna M.; Schor, Nina F.; Finkel, Richard S.; Gropman, Andrea L.; Pearl, Phillip L.; Shevell, Michael (2017). Swaiman's Pediatric Neurology E-Book: Principles and Practice (անգլերեն). Elsevier Health Sciences. էջ e929. ISBN 9780323374811. Արխիվացված օրիգինալից 2017-11-11-ին.
  7. 7,0 7,1 7,2 Adamolekun, B; Hiffler, L (24 October 2017). «A diagnosis and treatment gap for thiamine deficiency disorders in sub-Saharan Africa?». Annals of the New York Academy of Sciences. 1408 (1): 15–19. Bibcode:2017NYASA1408...15A. doi:10.1111/nyas.13509. PMID 29064578.
  8. Lanska, DJ (2010). Chapter 30: historical aspects of the major neurological vitamin deficiency disorders: the water-soluble B vitamins. Handbook of Clinical Neurology. Vol. 95. էջեր 445–76. doi:10.1016/S0072-9752(08)02130-1. ISBN 9780444520098. PMID 19892133.
  9. 9,0 9,1 9,2 9,3 9,4 9,5 Katsura, E.; Oiso, T. (1976). Beaton, G.H.; Bengoa, J.M. (eds.). «Chapter 9. Beriberi» (PDF). World Health Organization Monograph Series No. 62: Nutrition in Preventive Medicine. Geneva: World Health Organization. Արխիվացված է օրիգինալից (PDF) 2011-07-08-ին.
  10. Spinazzi, Marco; Angelini, Corrado; Patrini, Cesare (2010). «Subacute sensory ataxia and optic neuropathy with thiamine deficiency». Nature Reviews Neurology. 6 (5): 288–93. doi:10.1038/nrneurol.2010.16. PMID 20308997. S2CID 12333200.
  11. 11,0 11,1 Kril, JJ (1996). «Neuropathology of thiamine deficiency disorders». Metab Brain Dis. 11 (1): 9–17. doi:10.1007/BF02080928. PMID 8815394. S2CID 20889916.
  12. For an interesting discussion on thiamine fortification of foods, specifically targetting beer, see «Wernicke's encephalopathy and thiamine fortification of food: time for a new direction?». Medical Journal of Australia. Արխիվացված օրիգինալից 2011-08-31-ին.
  13. Butterworth RF, Gaudreau C, Vincelette J, և այլք: (1991). «Thiamine deficiency and Wernicke's encephalopathy in AIDS». Metab Brain Dis. 6 (4): 207–12. doi:10.1007/BF00996920. PMID 1812394. S2CID 8833558.
  14. Harper, C. (1979). «Wernicke's encephalopathy, a more common disease than realised (a neuropathological study of 51 cases)». J Neurol Neurosurg Psychiatry. 42 (3): 226–231. doi:10.1136/jnnp.42.3.226. PMC 490724. PMID 438830.
  15. McCollum EV A History of Nutrition. Cambridge, MA: Riverside Press, Houghton Mifflin; 1957.
  16. 16,0 16,1 Butterworth RF. Thiamin. In: Shils ME, Shike M, Ross AC, Caballero B, Cousins RJ, editors. Modern Nutrition in Health and Disease, 10th ed. Baltimore: Lippincott Williams & Wilkins; 2006.
  17. Butterworth, RF (1993). «Pathophysiologic mechanisms responsible for the reversible (thiamine-responsive) and irreversible (thiamine non-responsive) neurological symptoms of Wernicke's encephalopathy». Drug Alcohol Rev. 12 (3): 315–22. doi:10.1080/09595239300185371. PMID 16840290.
  18. Rindi G, Imarisio L, Patrini C (1986). «Effects of acute and chronic ethanol administration on regional thiamin pyrophosphokinase activity of the rat brain». Biochem Pharmacol. 35 (22): 3903–8. doi:10.1016/0006-2952(86)90002-X. PMID 3022743.
  19. Anand, I. S.; Florea, V. G. (2001). «High Output Cardiac Failure». Current Treatment Options in Cardiovascular Medicine. 3 (2): 151–159. doi:10.1007/s11936-001-0070-1. PMID 11242561. S2CID 44475541.
  20. 20,0 20,1 20,2 20,3 McIntyre, Neil; Stanley, Nigel N. (1971). «Cardiac Beriberi: Two Modes of Presentation». BMJ. 3 (5774): 567–9. doi:10.1136/bmj.3.5774.567. PMC 1798841. PMID 5571454.
  21. Lee, Hee-Sun; Lee, Seung-Ah; Shin, Hyo-Sun; Choi, Hong-Mi; Kim, Soo-Jung; Kim, Hyung-Kwan; Park, Young-Bae (August 2013). «A case of cardiac beriberi: a forgotten but memorable disease». Korean Circulation Journal. 43 (8): 569–572. doi:10.4070/kcj.2013.43.8.569. ISSN 1738-5520. PMC 3772304. PMID 24044018.
  22. Tanabe, Natsumi; Hiraoka, Eiji; Kataoka, Jun; Naito, Takaki; Matsumoto, Ko; Arai, Junya; Norisue, Yasuhiro (March 2018). «Wet Beriberi Associated with Hikikomori Syndrome». Journal of General Internal Medicine. 33 (3): 384–387. doi:10.1007/s11606-017-4208-6. ISSN 1525-1497. PMC 5834955. PMID 29188542.
  23. Watson, John T.; El Bushra, Hassan; Lebo, Emmaculate J.; Bwire, Godfrey; Kiyengo, James; Emukule, Gideon; Omballa, Victor; Tole, John; Zuberi, Muvunyi; Breiman, Robert F.; Katz, Mark A. (2011). «Outbreak of beriberi among African Union troops in Mogadishu, Somalia». PLOS ONE. 6 (12): e28345. Bibcode:2011PLoSO...628345W. doi:10.1371/journal.pone.0028345. ISSN 1932-6203. PMC 3244391. PMID 22205947.
  24. Toyonaga, Jiro; Masutani, Kohsuke; Tsuruya, Kazuhiko; Haruyama, Naoki; Sugiwaka, Shoichi; Suehiro, Takaichi; Maeda, Hiroto; Taniguchi, Masatomo; Katafuchi, Ritsuko; Iida, Mitsuo (October 2009). «Severe anasarca due to beriberi heart disease and diabetic nephropathy». Clinical and Experimental Nephrology. 13 (5): 518–521. doi:10.1007/s10157-009-0189-z. ISSN 1437-7799. PMID 19459028. S2CID 38559672.
  25. Donnino, M (2004). «Gastrointestinal Beriberi: A Previously Unrecognized Syndrome». Ann Intern Med. 141 (11): 898–899. doi:10.7326/0003-4819-141-11-200412070-00035. PMID 15583247.
  26. Duca, J., Lum, C., & Lo, A. (2015). Elevated Lactate Secondary to Gastrointestinal Beriberi. J GEN INTERN MED Journal of General Internal Medicine
  27. 27,0 27,1 27,2 27,3 27,4 27,5 Latham, Michael C. (1997). «Chapter 16. Beriberi and thiamine deficiency». Human nutrition in the developing world (Food and Nutrition Series – No. 29). Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAO). ISSN 1014-3181. Արխիվացված օրիգինալից 2014-02-03-ին. {{cite book}}: |work= ignored (օգնություն)
  28. Cernicchiaro, Luis (2007). «Enfermedad de Wernicke (o Encefalopatía de Wernicke). Monitoring an acute and recovered case for twelve years» [Wernicke´s Disease (or Wernicke´s Encephalopathy)] (իսպաներեն). Արխիվացված օրիգինալից 2013-05-22-ին.
  29. Salen, Philip N (1 March 2013). Kulkarni, Rick (ed.). «Wernicke Encephalopathy». Medscape. Արխիվացված օրիգինալից 12 May 2013-ին.
  30. Harper, CG; Giles, M; Finlay-Jones, R (April 1986). «Clinical signs in the Wernicke-Korsakoff complex: a retrospective analysis of 131 cases diagnosed at necropsy». J Neurol Neurosurg Psychiatry. 49 (4): 341–5. doi:10.1136/jnnp.49.4.341. PMC 1028756. PMID 3701343.
  31. Harper, C (March 1979). «Wernicke's encephalopathy: a more common disease than realised. A neuropathological study of 51 cases». J Neurol Neurosurg Psychiatry. 42 (3): 226–31. doi:10.1136/jnnp.42.3.226. PMC 490724. PMID 438830.
  32. Kopriva, V; Bilkovic, R; Licko, T (Dec 1977). «Tumours of the small intestine (author's transl)». Ceskoslovenska Gastroenterologie a Vyziva. 31 (8): 549–53. ISSN 0009-0565. PMID 603941.
  33. Slater, PV (1978). «Thiamine Responsive Megaloblastic Anemia with severe diabetes mellitus and sensorineural deafness (TRMA)». The Australian Nurses' Journal. 7 (11): 40–3. PMID 249270.
  34. Beissel, J (Dec 1977). «The role of right catheterization in valvular prosthesis surveillance (author's transl)». Annales de Cardiologie et d'Angéiologie. 26 (6): 587–9. ISSN 0003-3928. PMID 606152.
  35. Մենդելյան ժառանգում (OMIM) 249270
  36. Butterworth RF. Pyruvate dehydrogenase deficiency disorders. In: McCandless DW, ed. Cerebral Energy Metabolism and Metabolic Encephalopathy. Plenum Publishing Corp.; 1985.
  37. Tabarki, Brahim; Al-Hashem, Amal; Alfadhel, Majid (July 28, 1993). Adam, Margaret P.; Ardinger, Holly H.; Pagon, Roberta A.; Wallace, Stephanie E.; Bean, Lora JH; Mirzaa, Ghayda; Amemiya, Anne (eds.). GeneReviews®. University of Washington, Seattle. PMID 24260777. Արխիվացված է օրիգինալից May 9, 2018-ին – via PubMed.
  38. Blass JP. Inborn errors of pyruvate metabolism. In: Stanbury JB, Wyngaarden JB, Frederckson DS et al., eds. Metabolic Basis of Inherited Disease. 5th ed. New York: McGraw-Hill, 1983.
  39. Sechi, G; Serra, A (May 2007). «Wernicke's encephalopathy: new clinical settings and recent advances in diagnosis and management». Lancet Neurology. 6 (5): 442–55. doi:10.1016/S1474-4422(07)70104-7. PMID 17434099. S2CID 15523083.
  40. Hirsch, JA; Parrott, J (2012). «New considerations on the neuromodulatory role of thiamine». Pharmacology. 89 (1–2): 111–6. doi:10.1159/000336339. PMID 22398704. S2CID 22555167.
  41. Bettendorff L, Peeters M, Jouan C, Wins P, Schoffeniels E (1991). «Determination of thiamin and its phosphate esters in cultured neurons and astrocytes using an ion-pair reversed-phase high-performance liquid chromatographic method». Anal. Biochem. 198 (1): 52–59. doi:10.1016/0003-2697(91)90505-N. PMID 1789432.
  42. Losa R, Sierra MI, Fernández A, Blanco D, Buesa J (2005). «Determination of thiamine and its phosphorylated forms in human plasma, erythrocytes and urine by HPLC and fluorescence detection: a preliminary study on cancer patients». J Pharm Biomed Anal. 37 (5): 1025–1029. doi:10.1016/j.jpba.2004.08.038. PMID 15862682.
  43. Lu J, Frank E (May 2008). «Rapid HPLC measurement of thiamine and its phosphate esters in whole blood». Clin. Chem. 54 (5): 901–906. doi:10.1373/clinchem.2007.099077. PMID 18356241.
  44. Shabangi M, Sutton J (2005). «Separation of thiamin and its phosphate esters by capillary zone electrophoresis and its application to the analysis of water-soluble vitamins». Journal of Pharmaceutical and Biomedical Analysis. 38 (1): 66–71. doi:10.1016/j.jpba.2004.11.061. PMID 15907621.
  45. Dieu-Thu Nguyen-Khoa; Ginette V Busschots; Phyllis A Vallee (2022-06-29), Romesh Khardori (ed.), «Beriberi (Thiamine Deficiency) Treatment & Management: Approach Considerations, Activity», Medscape, Արխիվացված է օրիգինալից 2014-03-24-ին
  46. Tanphaichitr V. Thiamin. In: Shils ME, Olsen JA, Shike M et al., editors. Modern Nutrition in Health and Disease. 9th ed. Baltimore: Lippincott Williams & Wilkins; 1999
  47. Maurice V, Adams RD, Collins GH. The Wernicke-Korsakoff Syndrome and Related Neurologic Disorders Due to Alcoholism and Malnutrition. 2nd ed. Philadelphia: FA Davis, 1989.
  48. Chen KT, Twu SJ, Chiou ST, Pan WH, Chang HJ, Serdula MK (2003). «Outbreak of beriberi among illegal mainland Chinese immigrants at a detention center in Taiwan». Public Health Rep. 118 (1): 59–64. doi:10.1093/phr/118.1.59. PMC 1497506. PMID 12604765.
  49. Sprague, Jeb; Alexandra, Eunida (17 January 2007). «Haiti: Mysterious Prison Ailment Traced to U.S. Rice». Inter Press Service. Արխիվացված օրիգինալից 30 May 2013-ին.
  50. Aké-Tano, O.; Konan, E. Y.; Tetchi, E. O.; Ekou, F. K.; Ekra, D.; Coulibaly, A.; Dagnan, N. S. (2011). «Le béribéri, maladie nutritionnelle récurrente en milieu carcéral en Côte-d'Ivoire». Bulletin de la Société de Pathologie Exotique. 104 (5): 347–351. doi:10.1007/s13149-011-0136-6. PMID 21336653. S2CID 116433417.
  51. Prinzo, Z. Weise; de Benoist, B. (2009). «Meeting the challenges of micronutrient deficiencies in emergency-affected populations» (PDF). Proceedings of the Nutrition Society. 61 (2): 251–7. doi:10.1079/PNS2002151. PMID 12133207. S2CID 8286320. Արխիվացված (PDF) օրիգինալից 2012-10-19-ին.
  52. Golden, Mike (May 1997). «Diagnosing Beriberi in Emergency Situations». Field Exchange (1): 18. Արխիվացված է օրիգինալից 2012-10-19-ին.
  53. 53,0 53,1 HA Smith, p. 26-28
  54. 54,0 54,1 Benedict, CA (2018-10-25). «Forgotten Disease: Illnesses Transformed in Chinese Medicine by Hilary A. Smith (review)». Bulletin of the History of Medicine. 92 (3): 550–551. doi:10.1353/bhm.2018.0059. ISSN 1086-3176. S2CID 80778431.
  55. HA Smith, p. 44
  56. «TCM history V the Sui & Tang Dynasties». Արխիվացված օրիգինալից 2017-07-14-ին. Վերցված է 2017-07-11-ին.
  57. «Sun Simiao: Author of the Earliest Chinese Encyclopedia for Clinical Practice». Արխիվացված օրիգինալից 2007-07-04-ին. Վերցված է 2007-06-15-ին.
  58. 58,0 58,1 58,2 Itokawa, Yoshinori (1976). «Kanehiro Takaki (1849–1920): A Biographical Sketch». Journal of Nutrition. 106 (5): 581–8. doi:10.1093/jn/106.5.581. PMID 772183.
  59. Challem, Jack (1997). «The Past, Present and Future of Vitamins». Արխիվացված է օրիգինալից 8 June 2010-ին.Կաղապար:MEDRS
  60. «Christiaan Eijkman, Beriberi and Vitamin B1». Nobelprize.org, Nobel Media AB. Արխիվացված օրիգինալից 17 January 2010-ին. Վերցված է 8 July 2013-ին.
  61. Grijns, G. (1901). «Over polyneuritis gallinarum». Geneeskundig Tijdschrift voor Nederlandsch-Indie. 43: 3–110.
  62. Oxford English Dictionary: "Beri-beri ... a Cingalese word, f. beri weakness, the reduplication being intensive ...", page 203, 1937
  63. HA Smith, p. 118-119
  64. 64,0 64,1 HA Smith, p. 149
  65. Merck Veterinary Manual, ed 1967, pp 1440-1441.
  66. R.E. Austic and M.L. Scott, Nutritional deficiency diseases, in Diseases of poultry, ed. by M. S. Hofstad. Ames, Iowa: Iowa State University Press. 0-8138-0430-2. p. 50.
  67. «Thiamine Deficiency». Merck Veterinary Manual (ամերիկյան անգլերեն). 2008. Վերցված է 2023-02-16-ին.
  68. National Research Council. 1996. Nutrient Requirements of Beef Cattle, Seventh Revised Ed. Washington, D.C.: National Academy Press.
  69. Michel Lévy, ed. (March 2015). «Overview of Polioencephalomalacia». Merck Veterinary Manual (ամերիկյան անգլերեն). Արխիվացված է օրիգինալից 2016-03-03-ին. Վերցված է 2023-02-16-ին.
  70. Polioencephalomacia: Introduction Արխիվացված 2010-05-28 Wayback Machine, "ACES Publications"
  71. «Update on Common Nutritional Disorders of Captive Reptiles». Արխիվացված օրիգինալից 2017-09-13-ին. Վերցված է 2017-09-13-ին.
  72. 72,0 72,1 Balk, L; Hägerroth, PA; Akerman, G; Hanson, M; Tjärnlund, U; Hansson, T; Hallgrimsson, GT; Zebühr, Y; Broman, D; Mörner, T.; Sundberg, H.; և այլք: (2009). «Wild birds of declining European species are dying from a thiamine deficiency syndrome». Proc Natl Acad Sci U S A. 106 (29): 12001–12006. Bibcode:2009PNAS..10612001B. doi:10.1073/pnas.0902903106. PMC 2715476. PMID 19597145.
  73. Blekinge län, Länsstyrelsen (2013). «2012-04-15 500-1380-13 Förhöjd dödlighet hos fågel, lax og älg» (PDF). Արխիվացված (PDF) օրիգինալից 2013-12-02-ին.

Further reading[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

External links[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Վիիքպահեստ
Դասակարգում
Արտաքին աղբյուրներ

Կաղապար:Nutritional pathology