Jump to content

Սերխիո Պիտոլ

Վիքիպեդիայից՝ ազատ հանրագիտարանից
Սերխիո Պիտոլ
իսպ.՝ Sergio Pitol Deméneghi
Ծնվել էմարտի 18, 1933(1933-03-18)[1][2][3][…]
ԾննդավայրՊուեբլա դե Սարագոսա, Մեքսիկայի Միացյալ Նահանգներ[4]
Մահացել էապրիլի 12, 2018(2018-04-12)[5][3][6][…] (85 տարեկան)
Մահվան վայրԽալապա-Էնրիկես, Մեքսիկայի Միացյալ Նահանգներ
Քաղաքացիություն Մեքսիկայի Միացյալ Նահանգներ
ԿրթությունՄեքսիկայի ազգային ինքնավար համալսարան
ԵրկերNocturno de Bujara?
Մասնագիտությունլեզվաբան, դիվանագետ, թարգմանիչ, վիպասան, քաղաքական գործիչ և գրող
ԱշխատատուՄեքսիկայի ազգային ինքնավար համալսարան, Բրիստոլի համալսարան և Universidad Veracruzana?
Պարգևներ և
մրցանակներ
ԱնդամությունՄեքսիկայի լեզվի ակադեմիա

Սերխիո Պիտոլ Դեմենեգի (իսպ.՝ Sergio Pitol Deméneghi, մարտի 18, 1933(1933-03-18)[1][2][3][…], Պուեբլա դե Սարագոսա, Մեքսիկայի Միացյալ Նահանգներ[4] - ապրիլի 12, 2018(2018-04-12)[5][3][6][…], Խալապա-Էնրիկես, Մեքսիկայի Միացյալ Նահանգներ), մեքսիկացի գրող, թարգմանիչ և դիվանագետ։ 2005 թվականին արժանացել է Սերվանտեսի մրցանակին՝ իսպանախոս աշխարհի ամենահեղինակավոր գրական մրցանակին։

Պիտոլը ծնվել է Մեքսիկայի Պուեբլա նահանգում, իր մանկությունն անցկացրել է Ինգենիո դե Պոտրերոյում՝ Վերակրուս նահանգի գավառական քաղաքում: Նրա մայրը մահացել է, երբ նա չորս տարեկան էր, և շուտով Պիտոլը վարակվել է մալարիայով, որը նրան անկողնուն գամված է պահել մինչև մոտավորապես 12 տարեկանը[13]։ Նրան մեծացրել է տատիկը։ Դեռահաս տարիքում Պիտոլը տեղափոխվել է Կորդոբա, Վերակրուս:

Կրթություն և դիվանագիտական գործունեություն

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

1950 թվականին Պիտոլը տեղափոխվել Մեխիկո՝ Մեքսիկայի Ինքնավար Համալսարանում (UNAM) իրավունք և գրականություն սովորելու համար: 1960 թվականին դարձել է Մեքսիկայի արտաքին ծառայության անդամ և մի քանի տարի աշխատել է որպես մշակութային ուղեկցորդ Հռոմում, Բելգրադում, Վարշավայում, Փարիզում, Պեկինում, Մոսկվայում, Պրահայում, Բուդապեշտում և Բարսելոնայում: 1980-ականներին նա Չեխոսլովակիայում դեսպան է եղել[14]:

Կյանքի վերջին տարիներ

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

1993 թվականից նա ապրել է Վերակրուս նահանգի մայրաքաղաք Խալապայում, որտեղ դասավանդել է Վերակրուսանա համալսարանում: Նա կյանքի վերջին տարիներին վատառողջ է եղել, և հատկապես պայքարել է խորացող աֆազիայի դեմ, որը խանգարել է նրան գրել կամ խոսել: Նա մահացել է Խալապայում 2018 թվականի ապրիլի 12-ին, 85 տարեկան հասակում[15]։

Գրական գործունեություն

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]

Պիտոլի հրատարակումները որպես թարգմանիչ ներառում են այնպիսի հեղինակների գրական ստեղծագործություններ, ինչպիսիք են Եժի Անջեևսկին, Ջեյն Օսթինը, Ջորջիո Բասսանին, Կազիմերզ Բրենդիսը, Անտոն Չեխովը, Ջոզեֆ Քոնրադը, Վիտոլդ Գոմբրովիչը, Հենրի Ջեյմսը և Վլադիմիր Նաբոկովը։ Նա նաև որպես դասախոս աշխատել է Մեքսիկայի Ինքնավար Համալսարանում, Խալապայի Վերակրուսանայի համալսարանում և Անգլիայի Բրիստոլի համալսարանում:

2005 թվականին Պիտոլը ստացել է Սերվանտեսի մրցանակ։ Մյուս խոշոր մրցանակներն են Խուան Ռուլֆոյի մրցանակը (1999թ․), Հերալդ դը նովելա մրցանակը (1984թ․) «Սիրո շքերթ» գործի համար և Խավիեր Վիլաուրուտիայի մրցանակը (1981թ․) իր «Բուխարայի նոկտյուրն» ժողովածուի համանուն պատմվածքի համար:

Ընտրված ստեղծագործություններ

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]
  • El tañido de una flauta (Era, Mexico City, 1972)
  • Juegos florales (Siglo XXI, 1982)
  • El desfile del amor (Anagrama, Barcelona 1984; The Love Parade, trans. George Henson; Deep Vellum Publishing, 2021)
  • Domar a la divina garza (Anagrama, Barcelona, 1988)
  • La vida conjugal (Era, Mexico City; Anagrama, Barcelona, 1991)
  • El arte de la fuga (Era, Mexico City, 1996 (The Art of Flight, trans. George Henson; Deep Vellum Publishing, 2015)
  • El viaje (Era, Mexico City, 2000 (The Journey, trans. George Henson; Deep Vellum Publishing, 2015)
  • El mago de Viena (Pre-Textos, Valencia, 2005 (The Magician of Vienna, trans. George Henson; Deep Vellum Publishing, 2017)

Պատմվածքների ժողովածուներ

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]
  • Tiempo cercado (Editorial Estaciones, Mexico City, 1959)
  • Infierno de todos (Universidad Veracruzana, Xalapa, 1964)
  • Los climas (Joaquín Mortiz, Mexico City, 1966)
  • No hay tal lugar (Era, Mexico City, 1967)
  • Del encuentro nupcial (Tusquets, Barcelona, 1970)
  • Infierno de todos 2da. edición revisada y aumentada (Seix Barral, Barcelona, 1971)
  • Los climas 2da. edición revisada y aumentada (Seix Barral, Barcelona, 1972)
  • Nocturno de Bujara (Siglo XXI, Mexico City, 1981)
  • Cementerio de tordos (Ediciones Océano, 1982)
  • Vals de Mefisto (Anagrama, Barcelona, 1984; Mephisto's Waltz, Trans. George Henson; Deep Vellum Publishing, 2019)
  • Cuerpo presente (Era, México, 1990)
  • El relato veneciano de Billie Upward (Monte Ávila Editores, Caracas, 1992)
  • Todos los cuentos (Alfaguara, Mexico City, 1998)
  • El oscuro hermano gemelo y otros relatos (Norma, Bogotá, 2004)
  • Obras reunidas III Cuentos y relatos (México, Fondo de Cultura Económica, 2004)
  • Los mejores cuentos [presentación de Enrique Vila-Matas] (Anagrama, Barcelona, 2005)
  • Ícaro (Oaxaca, Almadía, 2007)
  • Cuentos [edición de José Luis Nogales] (Madrid, Ediciones Cátedra, 2021)

Գրականություն

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]
  • José Balza, Victoria de Stefano, Anamari Gomis, et alii. Sergio Pitol, los territorios del viajero. Mexico City, ERA, 2000.
  • Karim Benmiloud. Sergio Pitol ou le carnaval des vanités. Paris, Presses Universitaires de France, 2012.
  • Karim Benmiloud, Raphaël Estève (dir.). El planeta Pitol. Bordeaux, Presses Universitaires de Bordeaux, 2012.
  • José Bru (comp.). Acercamientos a Sergio Pitol. Guadalajara, Universidad de Guadalajara, 1999.
  • Maricruz Castro Ricalde. Ficcion, narracion y polifonia: el universo narrativo de Sergio Pitol.
  • Laura Cazares Hernández. El caldero fáustico: la narrativa de Sergio Pitol. Mexico City, UAM, 2000.
  • Texto critico n° 21, Xalapa, Universidad Veracruzana, abr.-jun. 1981.
  • Pedro M. Domene. Sergio Pitol: el sueño de lo real. Batarro (revista literaria) No. 38-39-40, 2002.
  • Luz Fernandez de Alba. Del tañido al arte de la fuga. Una lectura critica de Sergio Pitol. Mexico City, UNAM, 1998.
  • Teresa Garcia Diaz. Del Tajin a Venecia: un regreso a ninguna parte. Xalapa, Universidad Veracruzana, 2002.
  • Teresa Garcia Diaz (coord.). Victorio Ferri se hizo mago en Viena (sobre Sergio Pitol). Xalapa, Universidad Veracruzana, 2007.
  • Alfonso Montelongo. Vientos troqueles: la narrativa de Sergio Pitol. Xalapa, Universidad Veracruzana, 1998.
  • José Luis Nogales Baena. Hijo de todo lo visto y lo soñado: La narrativa breve de Sergio Pito. Sevilla, Consejo Superior de Investigaciones Científicas, Editorial Universidad de Sevilla, Diputación de Sevilla, 2019.
  • Renato Prada Oropeza. La narrativa de Sergio Pitol: los cuentos. Xalapa, Universidad Veracruzana, 1996.
  • Eduardo Serrato (comp.). Tiempo cerrado, tiempo abierto. Sergio Pitol ante la critica. Mexico City, ERA - UNAM, 1994.
  • Hugo Valdés Manriquez. El laberinto cuentistico de Sergio Pitol. Monterrey, Gobierno del Estado de Nuevo León, 1998.

Ծանոթագրություններ

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]
  1. 1,0 1,1 Sergio Pitol (իսպ.)
  2. 2,0 2,1 J.E. Luebering Encyclopædia Britannica
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 Բրոքհաուզի հանրագիտարան (գերմ.)
  4. 4,0 4,1 4,2 Deutsche Nationalbibliothek Record #119422875 // Gemeinsame Normdatei (գերմ.) — 2012—2016.
  5. 5,0 5,1 5,2 Muere el escritor mexicano Sergio Pitol a los 85 años
  6. 6,0 6,1 6,2 Bibliothèque nationale de France data.bnf.fr (ֆր.): տվյալների բաց շտեմարան — 2011.
  7. Guggenheim Fellows-ի տվյալների բազա
  8. Premio Xavier Villaurrutia (իսպ.)
  9. Premio Nacional de Ciencias y Artes (իսպ.)
  10. Premio FIL de Literatura en Lenguas Romances, dos décadas (իսպ.)
  11. Premio Bellas Artes de Narrativa Colima para Obra Publicada (իսպ.)
  12. Premio Internacional Alfonso Reyes (իսպ.)
  13. «Discurso Sergio Pitol, Premio Cervantes 2005 - RTVE.es». RTVE.es (եվրոպական իսպաներեն). 24 October 2014. Վերցված է 13 November 2015-ին.
  14. «Sergio Pitol Papers (C1283) -- Sergio Pitol Papers». findingaids.princeton.edu. Վերցված է 13 November 2015-ին.
  15. Villegas, Paulina (19 April 2018). «Sergio Pitol, Inventive and Honored Mexican Author, Dies at 85». The New York Times (ամերիկյան անգլերեն). ISSN 0362-4331. Վերցված է 24 April 2018-ին.

Արտաքին հղումներ

[խմբագրել | խմբագրել կոդը]